Každý z nás se něčeho bojí. Někteří jsou více bojácní, jiní méně. Proč se ale vlastně bojíme? Proč a jak je v nás náš strach zakonzervovaný? Jak nás ovlivňuje? A je možné se jej zbavit nebo ho překonat? Strach je něco naprosto přirozeného, co nám pomáhalo zachránit život. Někdy je ve velmi těsném kontaktu s pudem sebezáchovy, který nám také pomáhá přežít. Správné je se bát divokých zvířat, příliš rychlé jízdy autem nebo třeba adrenalinových sportů. Naše společnost je v tomto ohledu ale dost bezpečná a my nežijeme v prostředí, kde bychom museli bránit holý život.
Proto se mnohem častěji setkáme se strachem z mluvení na veřejnosti nebo se strachem z odmítnutí. I toto má velmi přirozený původ. Lidé jsou od přírody komunitní a je v nás zakódováno, že se skupinou máme mnohem lepší vyhlídky na přežití. Ale v našem světě se toto stalo naprostou prioritou, takže i náš strach se přesídlil trochu někam jinam. Navíc, ne každý z nás je přirozeně disponován k takovému životu, a proto v něm může vyvolávat více úzkostí. Emoce strachu je spojovaná s těmi nejstaršími strukturami mozku, i to nám dává tušit, že strach je jedním z nejstarších pocitů, a tedy i z pocitů nejsilnějších.
Mnohdy je náš strach naše největší slabina. Mnozí politici tohoto jevu využívají a při svých soutěžích o posty mluví a rozebírají taková témata, u kterých ví, že ve voličích vzbudí strach a oni sami se pak pasují do role zachránců. I právě proto je dobré mít svůj strach pod kontrolou. Strach je vhodná emoce, ale nemůže být přehnaný. Práce s ním je jistě pro každého náročná. Některých strachů se můžeme zbavit, třeba mohou odejít s tím, jak rosteme a dospíváme. Jiné strachy musíme sami překonat. To nezvládneme jinak než tím, že se do situací, ze kterých máme strach, budeme pravidelně dostávat. Jen tak si můžeme osvojit to pravé chování.