Láska je velký životní cíl. Kolikrát jsem si říkala, jaké by to asi bylo, kdybych chtěla cítit to, co cítí druzí, a hlavně to vidět a vidět do jejich mysli. Akorát že láska je trošku něco jiného, protože každý lásku prožívá úplně jiným způsobem. Láska je velice těžká, a hlavně je těžká k pochopení, protože milující člověk nedokáže pochopit toho, kdo třeba člověka nemiluje. Někdy jsem přemýšlela i nad tím, jaké by to bylo, kdybychom třeba poznali nějakého partnera a najednou bychom chtěli vědět, co si o nás ten druhý člověk myslí.
Záleží také na tom, jak se člověk k sobě chová, jaké máme poznatky a jak bychom chtěli k sobě přistupovat, protože tohle všechno k lásce patří. K lásce ze všeho nejvíc patří smích, radost, poznání, nová něha a dotyky, protože i dotyky velké patří k velké lásce. Tím ale nemůžeme také způsobit to, že spolu s tím partnerem budeme celý život, protože najednou nás v životě může potkat něco, čím se nám život obrátí vzhůru nohama, a najednou budeme žít úplně jiný život, než jsme chtěli a než jsme očekávali. Nejdůležitější je, abychom se se vším poprali, abychom si uvědomili, čím jsme a čím doopravdy chceme být, protože v lásce není dobré, abychom si pořád něčím zahrávali. Je potřeba, abychom si uvědomili to, co chceme, to, co očima ta očekáváme, a hlavně abychom věřili sami sobě, protože jakmile začneme neustále poslouchat druhého člověka, tak nám nemusí až tak být dobře a nemusí nám to prospívat.
Proto je důležité se vždycky nad tím zamyslet, popřemýšlet, co a jak chceme v životě mít, a potom je potřeba, abychom se učili milovat a prožívat tu lásku. Život nám dává velkou odvahu, proto takhle to musíme mít i v lásce. Musíme najít velké smysly života a musíme najít to, o čem život je, a ne se jenom trápit. Pokud bychom se v lásce jenom trápili, tak nám to nepřinese nic dobrého, ale potřeba je myslet sám na sebe, a ne na druhého partnera, protože my jsme my a chceme pro sebe to nejlepší a chceme, aby nám všechno fungovalo, a my se musíme dívat hlavně sami na sebe.